Úvod do makrofotografie - teorie a pojmy

Při pročítání diskusí na webu nebo příspěvků na různých sitech narážím na stále stejný problém: o makrofotografii se spíše plká než fundovaně diskutuje. Následující odstavce jistě nebudou zcela dokonalé a bez chyb, ale to je výhoda internetu - odstranit nebo napravit je lze ihned, jakmile mě na ně upozorníte.

O čem je řeč: makrofotografií zde pro jednoduchost budu rozumět snímky s měřítkem větším než 1 : 5. Tím se dostáváme k prvnímu pojmu. Měřítko vyjadřuje poměr velikosti obrazu na filmu ku skutečné velikosti předmětu. Takže měřítko 1 : 5 znamená, že na filmu je předmět 5x zmenšen. Pozor - mluvíme o filmu, nikoliv o výsledném obrazu, který může být dále zvětšen např. při promítání diapozitivu.

Pro pochopení všech následujících úvah je trochu optiky a matematiky nezbytné. Ti, kterým neříkají pane ani primitivní počty, nechť mi věří. Má-li být obraz předmětu ostrý, musí platit základní rovnice zobrazení, která vypadá takto:

1/f = 1/a + 1/b

význam pojmů ukazuje obrázek. Ohnisková vzdálenost f jistě všem jasná, i když v dalším uvidíme, že to tak jasné zase není. Veličina a je vzdálenost předmětu od hlavní roviny objektivu, b vzdálenost hlavní roviny od filmu. Že reálný objektiv má hlavní roviny dvě, nás trápit nemusí, stejně nevíme kde jsou. Pro jednoduchost můžeme říct, že hlavní rovina je shodná s rovinou, v níž jsou lamely clony. Všechny hodnoty je nutno dosazovat ve stejných jednotkách, zde v milimetrech. Z obrázku je rovněž zřejmé, že měřítko M je rovno poměru b/a. Naopak zvětšení se rovná Z = a/b. S trochou algebry si lze bez obtíží odvodit vztahy mezi všemi veličinami a udělat tabulky dále uvedené.

To je vše z teorie, teď co z toho vyplývá pro praxi. Především je zřejmé, že zaostřovat je možno třema způsoby - změnou vzdálenosti od předmětu a, změnou ohniskové vzdálenosti f nebo posuvem objektivu (b). Poslední způsob je běžný při malém měřítku zobrazení, kdy dostřujeme otáčením zaostřovacího kroužku objektivu. Změna b však vede ke změně měřítka. V technické praxi, kdy je dodržení měřítka zobrazení důležité, se proto postupuje tak, že se (z vhodných tabulek) určí potřebný výtah objektivu b , objektiv se nasadí na potřebnou kombinaci mezikroužků (například) a zaostří se posuvem celého přístroje, tedy změnou a. Postup, kdy se ostří změnou ohniska objektivu, není tak vzácný, jak by se mohlo zdát. Nejde o použití zoom objektivů, ale použití předsádkových čoček nebo speciálních makroobjektivů, viz dále.

Zde je nutno se alespoň zmínit o problematice expozice makrosnímků. Při běžných snímcích, kdy ohnisková vzdálenost a obrazová vzdálenost jsou prakticky stejné, se vliv výtahu objektivu neuplatní. Při zvětšení výtahu pomocí mezikroužků však efektivní clonové číslo roste v poměru b/f, takže je nutno korigovat (prodloužit) expozici. Pokud používáte TTL měření, nemusíte se tímto problémem zabývat.