Make your own free website on Tripod.com

Čím jsem fotil


O prvním svém foťáku bych raději pomlčel. Byl bakelitový a to je tak jediné, co o něm lze říct. (Teď se k tomu bakelitu opět všcichni vracejí).

Dalším byla Exakta - ale pozor, na formát 4,5 x 6. Dnes tento formát znají jen pamětníci - používal se svitkový film na kovových cívkách, neplést s formátem 6 x 4,5. Na jednu roličku se vešlo 8 snímků. Nevím, kam se aparát poděl, nebyl ani můj, ale dnes by to byla jistě cenná sběratelská rarita. Zrcadlovka, objektiv Zeiss Tessar 3,5/75 pevně zabudovaný, po nějakých T vrstvách ani stopa. .Kupodivu byl menší než moje nynější Praktica. Fotky z něj byly nádherné - krásně ostré, ale kontrast byl trochu slabší. Možná to bylo i filmy, které nebyly k sehnání a často jen v bazaru, a jejich spotřeba byla značná.

První aparát, který jsem si pořídil sám, byl ruský Zorkij 10. A hned je nutno říct, že to byla špatná volba. Zaostřovalo se dálkoměrem v hledáčku, objektiv 2,8/45 byl docela ostrý i kontrastní. Byl to však automat (divte se - bez baterií!), nastavení času a clony nešlo ovlivnit, což vážným záměrům, které jsem tehdy měl, rozhodně nestačilo. Dalším velkým nedostatkem byla konstrukční chyba, která způsobovala trhání perforace filmů.

Vsadil jsem proto na tradici a, nemaje peněz nazbyt, zakoupil jsem jiný ruský přístroj, a to Zorkij 4. Pro ty později narozené - jednalo se o téměř věrnou kopii Leicy. To slůvko "téměř" je ovšem velmi důležité. Na první pohled vše skvělé. Ale: všechny ovládací prvky fungovaly buď příliš ztuha, nebo zase s velkou vůlí. Objektiv 2/50 byl při otevřené cloně velmi málo kontrastní a ostrý jen ve středu, a ani po zaclonění to žádná sláva nebyla (výrobce zaručoval 12 čar/mm !). Po čase jsem si přikoupil celou sadu objektivů, které byly tehdy nesmírně levné, ale jejich kvalita bohužel ceně celkem odpovídala. Tak jako všechny ruské výrobky, i ten potřeboval trochu dodělat doma. Naštěstí v technické knihovně byla k dispozici ruský servisní manuál ke všem tehdejším foťákům (asi učebnice či co), který obsahoval kompletní sborku a rozborku. Pořídil jsem si proto sadu hodinářských šroubováků a začal nastavovat. Stejně to nepomohlo. Škoda, ostření dálkoměrem mi dodnes připadá ideální a Leica zůstává mým dávným snem.

Praktica L mi ve srovnání s ruským výrobkem připadala jako zázrak. Byl to sice základní model tehdy nové řady, ale pro začátečníka, který to myslí vážně, dokonalá. Žádná elektronika, žádná automatika, ale docela dobrý objektiv, měkká spoušť, přesné ostření a dostupné příslušenství. Jakmile jsem vydělal trochu peněz, pořídil jsem si další tělo Praktica, které už mělo měření TTL a vyhovovalo i pro barvu, mezikroužky, filtry a další objektivy 29, 80 a 135 mm.

Neustálé šroubování objektivů (zoomy s M42 u nás tehdy nebyly) mě nakonec donutilo obě Praktiky prodat i s objektivy a nahradit je novější Prakticou BX20, kterou mám dosud a jež za těch 13 let pracuje k mé naprosté spokojenosti. Velmi mě mrzí, že další vývoj této řady nelze zřejmě očekávat a ani objektivy už se v původním sortimentu nedělají. Postupně jsem si pořídil sadu originálních objektivů 28, 50, 80,135 a nověji i dva zoomy 28-70 a 70-210, a makroměch . Názory na kvalitu objektivů jsou tady. Dnes, kdy jsem přešel na Nikon, přemýšlím, zda vše prodat nebo si nechat jako záložní tělo. Zatím vítězí názor prodat. Máte-li někdo zájem, ozvěte se.

Zrcadlovku jsem před rokem doplnil o miniaturní kompakt Olympus mju-II, který vozím jako zápisník. Má skvělý objektiv 2,8/35 a je odolný proti počasí. Můžete ho mít stale v kapse, je prachotěsný a výsledky jsou srovnatelné s Prakticou.


e-mail home english galerie

Poslední úprava 21.1.2000