O fotografování toho bylo napsáno dost, ale většinou se neustále omílají tytéž věci. Některé knihy jsou vyjímkou a stojí za přečtení i dnes, dosti dlouho po jejich vydání. Časopisům se věnuji dále.
Jaroslav Kulhánek, Orbis - Praha, 1956. Rozhodně to kniha a modrních postupech a materiálech. Na druhé straně je zde všechno ostatní, pěkně, skoro vědecky, seskládané. Od popisu principů objektivů po spoustu receptů atd. Nejužitečnější je právě to, že zde je všechno. Novější knihy už toho o moc víc neobsahují. Koho to zajímá, najde zde také užitečné tabulky a vzorce, např. pro hloubku ostrosti, kterou jeho automat na objektivu vyrytou nemá (dnes se do plastu vlastně lisuje, že...). (Možná se v budoucnu odhodlám a naprogramuji je do Javy). Pozor - je to kniha pro techniky!
B. Biskup, P. Tausk, SNTL 1960. Další kniha pro techniky, ale rozhodně jdoucí blíže podstatě věci. I když i zde je hodně balastu, informací je tu přehršel (nebo přehršle?). Chcete vědět, jaký čas potřebujete pro ostré zachycení jedoucího lyžaře o rychlosti 50 km/hod, který se k vám blíží pod úhlem 15 stupňů? Tak to je kniha pro vás. Tato kniha byla v době svého vzniku jen pro experty - kdo taky měl víc než jeden objektiv. Ale i dnes, v době zoomů, je její přečtení stále užitečné. Je také doplněna na svou dobu docela zajímavými snímky
Miroslav Stibor, SPN 1979. Kdo neví co to je LŠU: Lidová škola umění. Spousta fotografií, i když bohužel na dost špatném papíře, od známých fotografů doplňují zajímavě pojatý text, který je soustředěn na výtvarné stránky fotografie a z techniky uvádí pouze věci důležité. Velmi zajímavé jsou ukázky autorových snímků, kdy je uváděna vždy prostá zvětšenina z negativu a poté výsledek, který odpovídá autorskému záměru (pozor, žádné speciální techniky, pouze postivé řemeslo v temné komoře). Doporučuji.
Andreas Feininger, Orbis Praha 1968. Jedna z nejlepších knih o fotografii, které znám. Jestli jste ji nečetli, rychle si ji sežeňte a dáte mi zapravdu. Spousta slušně reprodukovaných ilustrací, žádné rady začátečníkům, žádné recepty nebo tabulky, ale ani žádné úvahy, zda fotografie je nebo není umění.
Ludvík Souček, Orbis Praha 1966. Velmi netradiční kniha se ve své době postavila proti publikacím, které z fotografování dělaly domácí kutilství. Soustředila se na otázky co? a proč?, otázky jak? a čím? považuje za podružně, protože udělat technicky kvalitní fotografii i v té době už nebyl žádný zásadní problém. Měli by si ji přečíst zejména ti, kteří stále dumají, zda je lepší Fuji nebo Kodak. Opět doprovázena skvostnými snímky, bohužel na velmi špatném papíře. Obsahuje také řadu rozhovorů se známými autory.
Ján Šmok, Praha 1983. I když to název sugeruje, rozhodně se nejedná o příručku pro začátečníky. Jde o velmi důkladnou příručku, která se zcela v souladu s autorovou profesí učitele na FAMU zabývá tvůrčími i technickými aspekty fotografie. Není napsaná tak svěžím stylem jako dokázal psát Souček, ale o to důkladněji. Rovněž ilustrativní snímky jsou spíše špatné příklady, dokumentející fotografovy chyby.
Guenter Spitzing, DONA 1993. Ani ryba, ani rak. Zřejmě pro začátečníky může být docela poučná. Mě připadala tak trochu vařená z vody. Tisková kvalita fotografií je katastrofální a v dnešní době neomluvitelně špatná, zato byla velmi levná. Nějak mě nezaujala. Informace jsou podávány polovičatě, detaily se míchají se zásadními věcmi. Kvalita překladu je rovněž dosti chabá.
V Česku jsou vydávány dva časopisy, o jejichž úrovni se vedou diskuse málem stejně vášnivé jako o Nikonu kontra Canonu. Faktem ji, že mají hodně nedostatků, ale díky Bohu za ně. Zahraničních časopisů je u nás minimum.
Tento časopis mi připadá nevyrovnaný a plný protikladů (což nemusí být zrovna špatné, člověk neví, čím ho překvapí). Na jedné straně velmi dobrá grafická úroveň, na druhé straně amatérské (v to hanlivém smyslu slova) fotky čtenářů a slaboduché články-rozhovory se zástupci českých poboček Canonu a podobně. Technické rubriky jsou rovněž kolísavé úrovně. Zejména články nazývané "test", které jsou spíše popisem možná odborným, ale přece jen povrchním a obvykle i málo kritickým. Tyto nedostatky však vyvažuje vysoká úroveň příspěvků, týkajících se tvůrčích problémů, vývojových trendů i událostí okolo fotografie vůbec. Rovněž uveřejňované fotografie (mimo soutěže Top foto, kde vadí množství na úkor formátu) jsou vesměs vynikající. Některé rubriky již pravidelně ani nečtu, chápu ale, že kvalitní příspěvek není zadarmo. Velká škoda je, že v rubrice Fotografie pro pedagoga vlastně jen autor kritizované fotky ví, o čem je řeč, protože nejsou otištěné. Byla by to skvělá možnost pro FM, jak se prezentovat na Internetu, kdyby se tam tyto obrázky dostaly spolu s komentářem prof. Barana, který by nemusel být tak stručný a čtenáři by věděli, o čem to vlastně mluví..
Photo Life
Druhý český fotočasopis nevynechá jedinou příležitost, aby zdůraznil, že je nejlepší, nejčtenější, mega a super. Je postaven na fotkách čtenářů. Většina za moc nestojí, nicméně jsou ostré a pěkně barevné. Některé jsou dokonce vynikající, ale miniformát spolu s katastrofální grafickou úpravou je stejně dokáží splolehlivě a totálně zabít. Dále PL obsahuje "testy" a praktické rady. Např. Nikon raději k takovým testům svoje výrobky ani nepůjčuje. Úroveň připomíná tak trochu dívčí časopisy. Možná pro začátečníky je to dobrá inspirace, dnešní fotografie je však o něčem jiném. Pan Karbusický (vydavatel PL) je ale nadšenec pro věc zapálený a nelze se neobdivovat jeho energii.
Copyright (c) Martin Rybák 1998. Poslední úprava 1.11.1998