Univerzální tabulka hloubka ostrosti

Krátký úvod

Hloubka ostrosti je, že když na něco zaostříte, budete to mít ostré i kus před tím a kus zatím. Tato kostrbatá a škaredá věta vyjadřuje to, co bylo dříve každému majiteli Flexarety, Exakty, Nikonu a všech ostatních aparátů jasné, neboť staré manuální objektivy, dokonce i zoomy, bývaly opatřeny stupnicí hloubky ostrosti, která ukazovala, že pro danou clonu je to ostré tak a tak. Dnešní plastové zoomy už nic takového nemají a i když některé modely tuto funkci suplují vestavěnou funkcí DEF (= Depth of Field), nezbývá, než si pomocí vhodnou tabulkou.

Vhodných tabulek hloubky ostrosti je mnoho, tištěných, otočných i v Excelu. Jedna z nich (stáhl jsem ji z Internetu) je nakonec připojena i k tomuto příspěvku. V praxi však obvykle potřebujeme něco jednoduchého, co je vždy po ruce. Řešil jsem to dvěma způsoby. Jednak jsem si udělal tabulku pro každý objektiv, který neměl onu stupnici už od výrobce, a tu jsem vlepil do víčka objektivu, jednak jsem si udělal jednu univerzální, která platí pro všechny objektivy a vzdálenosti.

Poznámka na okraj - vliv rozptylového kroužku

Pokud používáte stupnic hloubky ostrosti na objektivu, je vhodné zkontrolovat, pro jaký rozptylový kroužek jsou provedeny. Např. východoněmecké objektivy vycházely z hodnoty 1/20 mm, objektivy Nikon z 1/33 (uvedené hodnoty se mohou lišit pro jednotlivé typy). Rozptylový kroužek definuje, jak velkou neostrost ještě vnímáme jako ostrost. Pro extrémní ostrost se používá hodnota 1/50 mm, 1/20 mm je už na větších zvětšeninách vnímána jako mírná neostrost (platí pro kinofilm). Pokud zacloníte o dva stupně více, dostanete poloviční velikost rozptylového kroužku, jak plyne z jednoduché geometrické úvahy.

Hyperfokální vzdálenost

je velmi užitečný pojem při fotografii krajiny. Udává vzdálenost objektů, které jsou ještě ostré při dané cloně a ohniskové vzdálenosti, jestliže je zaostřeno na nekonečno. Pokud nastavíte zaostřovací kroužek na tuto vzdálenost H, bude ostré vše od poloviny H do nekonečna. Užitečné zejména u širokouhlých zoomů bez vyznačené stupnice hloubky ostrosti. Taková tabulka pro velikost rozptylového kroužku 1/40 mm je v připojeném souboru níže, odkud si ji vytisknete v měřítku, které vám bude vyhovovat.

Univerzální tabulka

Ze vzorců pro výpočet hloubky ostrosti vyplývá, ¨že pásmo hloubky ostrosti při stejném měřítku zobrazení nezávisí na ohniskové vzdálenosti objektivu. Podrobněji a názorněji to vysvětluje pan Homola v Magazínu fotografie 7/2000. A protože měřítko vlastně není nic jiného než velikost zobrazovaného předmětu, udělal jsem si tabulku, která funguje pro libovolné objektivy a převedl ji do Excelu. Můžete si ji stáhnout odsud.

Tabulka vypadá asi takto (úprava v Excelu je ovšem trochu jiná):
V prvním sloupci je měřítko zobrazení, v tomto případě vlastně zmenšení. Prvních pět řádků platí vlastně pro makrofotografii. Zde je nutno upozornit, že při výpočtu se uvažuje skutečné clonové číslo, které je při použití mezikroužků nutno korigovat na prodloužený výtah. V dalších sloupcích jsou rozměru obrazového pole a následuje rozsah ostrého pole pro jednotlivá zaclonění. V posledním sloupci je pro lepší orientaci piktogram srovnávající velikost obrazového pole s člověkem.

měřítko 1:x	výška	x	šířka		2	*2,8*	4	*5,6*	8	11	16	22
1	24	x	36	mm	0,1	0,1	0,2	0,3	0,4	0,6	0,8	1,1
1,5	36	x	54	mm	0,2	0,3	0,5	0,6	0,9	1,2	1,8	2,5
2	48	x	72	mm	0,4	0,6	0,8	1,1	1,6	2,2	3,2	4,4
3	7,2	x	11	cm	0,1	0,1	0,2	0,3	0,4	0,5	0,7	1,0
5	12	x	18	cm	0,3	0,4	0,5	0,7	1,0	1,4	2,0	2,8
10	24	x	36	cm	1,0	1,4	2,0	2,8	4,0	5,5	8,0	11,0
16	38	x	58	cm	3	4	5	7	10	14	20	28
20	48	x	72	cm	4	6	8	11	16	22	32	44
30	72	x	108	cm	9	13	18	25	36	50	72	99
45	1,1	x	1,6	m	0,2	0,3	0,4	0,6	0,8	1,1	1,6	2,2
80	1,9	x	2,9	m	0,6	0,9	1,3	1,8	2,6	3,5	5,1	7,0
130	3,1	x	4,7	m	1,7	2,4	3,4	4,7	6,8	9,3	13,5	18,6
200	4,8	x	7,2	m	4,0	5,6	8,0	11,2	16,0	22,0	32,0	44,0
					2	*2,8*	4	*5,6*	8	11	16	22

Uvedená tabulka platí pro rozptylový kroužek 1/40 mm. Je-li zaostřená vzdálenost velká ve srovnání s hloubkou ostrosti, ostřete doprostřed. Pokud je rozsah ostrosti srovnatelný se zostřenou vzdáleností (obvykle u širokouúhlých objektivů), ostřete na první třetinu pole ostrosti.

Uvedená tabulka se mi osvědčila v případech, kdy se dopředu musím připravit na situaci, zejména při použití teleobjektivů. Předpokládejme např., že budete chtít fotit fotbalisty. Hloubku ostrosti potřebujete co nejmenší, aby bylo neostré pozadí, ale dost velkou, aby byl ostrý útočník, obránce i balón, řekněme tedy 1,5 m. Velikost záběru bude na výšku 3 metry. Z tabulky najdete (řádek 1:80), že musíte clonit 4 - 5,6. Ohniskovou vzdálenost objektivu zvolíte tak, aby útočník zaplnil s rezervou celé pole. Přestože dopředu nikdy nevíte, na jakou vzdálenost budete fotbalistu fotit, můžete dopředu stanovit potřebnou clonu, odhadnout nutnou citlivost filmu vzhledem k expoziční době, zkrátka zmenšit riziko, že něco pokazíte nebo zmeškáte.

Obdobně to platí při fotografování portrétů, dětí, svateb a podobných záležitostí, kdy není čas na dlouhé přípravy a štelování.

Poznámka 1: Dovolil jsem si připojit také jednu z nejšikovnějších standardních tabulek hloubky ostrosti, kterou jsem na I-netu našel.

Poznámka 2: Platí, že hloubka ostrosti nezávisí na ohniskové vzdálenosti objektivu, je-li zachováno měřítko zobrazení. Velikost rozostření předmětů mimo pásmo strosti však na ohniskové vzdálenosti závisí a to velmi podstatně. Posouzení rozostření je nejlépe provést na matnici při zaclonění objektivu na pracovní clonu (funkce DOF preview).