Make your own free website on Tripod.com

Digitální minilab

 

Po zprávě, že v Brně na Kozí v minilabu Profoto dělají fotografie z přinesených souborů, jsem si nechal udělat několik zkušebních kopií.

Nejprve základní informace: fotky můžete přinést prakticky na čemkoliv - disketě, CD ROM nebo ZIPu. Nedokázali však přečíst CR - RW ve formátu Direct CD. Doporučují rozlišení 200 nebo 300 dpi. Jsou schopni provést další digitální manipulace, např. barevné korekce nebo doostření, nezkoušel jsem však. Slečna, která digitální zakázky dělá, vypadala celkem kvalifikovaně. Dodací lhůty jsou normální minilabové. Dělají běžné formáty do 30 x 45 cm (alespoň doufám, že jsem dobře pochopil jejich leták). Ceny jsou normální - vzhledem, že se jedná o certifikovanou laboratoř Kodak, nejsou nejlevnější, ale nejsou také přemrštěné, zejména u větších formátů. Kopie 9x13 stojí 16,50. Srovnání ceny s inkoustovou tiskárnou, kde při použití speciálního fotopapíru je cena formátu 20x30 mezi 60 a 100 korunami, vyznívá ve prospěch minilabu, neboť kvalita je nesrovnatelně lepší.

Abych si udělal představu, co digitální kopie nabízejí a jak je nutno připravit digitální soubory, jsem si nechal udělat kopie pěti souborů. Výslovně jsem si přál nedělat žádné další korekce. Výsledné fotky jsem znovu naskenoval s rozlišením 300 dpi. Výsledky mě velmi přijemně překvapily a lituji, že jsem si koupil do zasoby několik fotokazet do své tiskárny.

Nakreslil jsem jednoduchý obrazec, který jsem rozkopíroval v několika různých kombinacích světlosti a kontrastu s cílem zjistit, jak je to s rozlišením a ostrostí. Plného rozlišení (při 300 dpi se jedná o 150 čar na palec) minilab nedosahuje, vzorkování však nepůsobí rušivě ani na šikmých čarách. Bez lupy skoro není vidět. Dobrá zpráva je, že polotóny se zobrazují se stejnou přeností jako sytě černé linie. Nezvyklá je rovněž naprostá čistota fotek, které jsou bez zrníčka prachu (pokud jste je pečlivě digitálně vyretušovali, což je rozhodně rychlejší a snadnější, než u normálního postupu).

Perfektní je zobrazení přechodů mezi černou a bílou. Nevím, kolik úrovní černé může aparatura rozlišit, přechody jsou však velmi plynulé. Při zpracování černobílé fotografie tak máte jistotu, že to, co vám ukazuje grafický program, bude také na fotce.Nedochází ke slévání ve stínech ani k vyžírání světel. Reprodukce šedé stupnice je téměř dokonalá.

Barevné podání jsem zkoušel na dvou snímcích - výsledky posuďte sami. Původní snímek jsem našel na disku, nově vykopírovanou fotku jsem naskenoval a upravil úrovně (funkce autolevels). Barevné podání kopie je dokonce příjemnější než původní předloha na monitoru. Ačkoliv se jednalo o předlohy s malým rozlišením (75 dpi), nepůsobí výrazně neostře.

Původní předloha Po kopírování v minilabu a skenování

Původní předloha Po kopírování v minilabu a skenování

Největší rozdíl je v podání žluté, která je na fotce poněkud do oranžova. Rovněž šedá je trochu teplejší, než na originálu. Při přípravě digitálních souborů je proto nutno nastavit kalibraci monitoru podle zkušebních fotografií.

 

Nakonec jsem zkoušel, jak by vypadaly fotky zvětšené na formát A4. Negativ jsem skenoval v rozlišení 2400 dpi, takže pro výsledných 300 dpi je formát fotografie 19x29 cm. Na snímku není prakticky viditelné zrno a jemné detaily jsou naprosto ostré. Celý snímek vypadal takto (rozměry 9 x 13):Čísla udávají rpzlišení při skenování negativu a rozlišení na výsledné kopii.

Výřez oka vpravo byl zvětšen 14x na rozlišení 200 dpi a převzorkován (interpolace) na 300 dpi. Velikost výsledného snímku by tedy byla asi 30x45 cm při zachování velmi dobré ostrosti a rozlišení detailů, jak ukazuje tento obrázek, získaný skenováním snímku (přibližně 2 x zvětšeno oproti kopii na papíru, což odpovídá cca 30 x zvětšení negativu). Skenováním z papírové kopie se samozřejmě dále ztrácejí detaily, takže nevidíte skutečnou ostrost výsledné kopie.

Zajímavé je i srovnání s výstupem na inkoustové tiskárně. Dole vidíte výřez z fotky vytisknuté na formát 20 x 30 a a totéž z minilabu (oba snímky jsou ze stejného souboru, ale s rozdílnou úpravou tonality, neboť tiskárna vyžaduje jinou korekci než monitor). Oba výstupy jsou skenovány s rozlišením 300 dpi. Tisk byl prováděn na HP690C s použitím fotokazety. Výstup na tiskárně je zdánlivě ostřejší, ve skutečnosti je však rozlišení detailů jemnější na fotografii. Patrný je také vyšší kontrast výstupu z tiskárny (HP údajně tiskne s gamma=2,5).

Závěrem je možno říci, že kvalita snímků pořízených digitálním osvitem a zpracovaných chemickou cestou je překvapivě vysoká.


e-mail home english galerie

Copyright (c) Martin Rybák 2000. Poslední úprava 21.1.2000